Historie ...
Hňápané zelé
Host
Hoštění
Houf
Hovorová Valaština
Hraňa
Hříchy
Hymna
Hymna pohřební
Insignie(atributy)
Jazyk spisovný
Jazykové zajímavosti
Jídelníček
Jména
Karlátky
Kloktovica
Komplex
Konverzace
Kostel
Koumák
Král
Král Boleslav ...
Krásné Valašsko
Kúpelka
Valašské reálie

Historie - méně než málo stručná
1. Do 15. století. - běžný vývoj v pohraníční oblasti, daleko od politického a kulturního centra země českéj. Pralesy, blízkosť Uher - Slovensko. Běžná situace feudalismu. Zemědělství, chudoba. Málo obyvatel. Nebyl pořádný hrad. Nebyla pořádná cesta.
2. 15. - 16. století.
    a) Příchod Valachů po Karpatoch. Asi z Rumunska. Malé hlúčky pastevců. Jednalo sa o skupinky řádově desítek, maximálně výjimečně stovek ludí. Usazovali sa na horách. Pasekářská kolonizace.
Valaši sa smísili s původním obyvatelstvem, dali jméno kraju. Převzali jazyk.
    b) Náboženská situace ve skupinkách přicházejících Valachů. Jejich náboženství odpovídalo tehdejší době a izolovaným poměrom jejich života.
Aj gdyž sa valašské skupinky táhly po Karpatoch z Rumunska, nebylo na nich nijak patrné nejaké to tamní pravoslaví. To putování sa totiž táhlo nekolik desetiletí. Postup pastevců byl pomalý, izolace veliká.
Mezi přišedšíma Valachama nebylo zjištěné žádné kacířstvo. Nikeho zas tol nezajímali.
3. Po bitvě na Bíléj hoře ( 8. listopadu 1620) docházá k násilnéj rekatolizaci Valachů, keří byli podobojí. Zpočátku šlo všecko pomály. O chudý kraj nebyl nadměrný zájem.
4. Vzpoura Valachů 1643 - 1644. Spolupůsobily náboženské důvody. 300 Valachů bylo popraveno. Ide o druhú nájvětší hromadnú popravu (exekuci) v českých dějinách. První byla v r. 1434 po bitvě u Lipan, gde bylo ve stodolách upáleno 700 táboritů. 300 husitů bylo popraveno za husitských válek u Chotěboře, byli upáleni ve stodolách.
5. 13. října 1781 byl vydán Toleranční patent, kerý umožňoval částečnú náboženskú svobodu. relativně hodně tajných evangelíků sa přihlásilo, a to aj po zkušenosťách se zostřeným násilím po tzv. falešném tolerančním patentu 1777. Na Valašsku sa přihlásilo 15 000 evangelíků, v celých Čechách a na Moravě celkem 70 000.
6. Po r. 1930 a zvl. po r. 1950 nastává prudký rozvoj průmyslu. Kraj aj lidé bohatnú.

Hňápané zelé
Tlačené, šlapané zelé. Šlapalo sa bosýma (dobře umytýma) nohama v dřevěném sudě neboli bečce.

Host
1. Host do domu, Bůh do domu. Běžná praxe: Hoštění, zájem o hosta jako o milého, blízkého člověka. Sám Pán Bůh by byl přijat s ne méně otevřenú náručú. Avšak zvl. v posledních rokoch ubývá u mnohých zájem jíť na návštěvu za Pánem Bohem do kostela.
2. Přemíra zátěže s hoštěním dala vznik parafrázi: Host do domu, čagan do ruky. Prostě řečeno: Aj hoštění unaví. Nájlepší by byla ta hůl do ruky. V praxi sa to však neuplatňuje, pokáď negdo přicházá jako host a s dobrým úmyslem.
3. Filosofie hostitelství: Gdyž už je u nás negdo jako host, tož sa k něm budeme chovať pěkně. Dáme mu to nájlepší, co máme, čeho si ceníme, neco lepšího, než my sami běžně míváme.

Hoštění
1. U stolu existuje přesně daný, aj gdyž nigde nepsaný, rituál. Jedná sa o jakýsi obřad, zvyky, liturgiju.
2. Na stůl před hosta sa postaví velmi mnoho lákavých a dobrých věcí k snědku. Néni vhodné sa na ně (to) vrhnúť tajak hladovec (nenažranec), kerý doma dva dni nejéd a držál půst, gdyž sa připravoval na túto (tútek) návštěvu.
Je vhodné si začať brať až po třetím až čtvrtém pobídnutí hostitela, event. hostitelky. Pak je vhodné vyjádřiť, že vám chutná, a to jednak slovama, jednak tým, že už dál bez dalšího pobízaní hojně konzumujete.
3. Příklady rozhovoru při začátku hostiny:
   a) Gdyž hostitel hodně pobízá: Vezněte si, je to dobré, dělala to moja. Děkuju, já nejsu hladný, já sem večeřál. Enem si vezněte, to ste neměl večeřať, gdyž ste měl jíť k nám.

      - Ale né, my máme doma takéj, a lepší.
      - Enem si berte (vezněte). Gdyž to nezíte vy, tož to budeme moseť dať mašíkom (prasati).
   b) Gdyž hostitelka opomene pobízať: Paní, co ste to pravila před chvílú? Že si mám brať? A myslela ste to vážně?Tož to si veznu. Tož to si už možu vzíť.
4. Valašské hostitelské zvyky sa podobajú věcej zvyklosťám pruským, gde sa též má zdvořilo okolkovať, na rozdíl od Berlína, gde sa na stůl dá to, co chceme hostovi upřímně dať a co si má host brať bez zbytečného a zdlúhavého okolkování a pobízaní.

Houf
1. V húfu, v kolektivu, sa Valach cítí podstatně lépe než sám a v osamocenosti.
2. Tvrdé podmínky života, izolovanosť v údolích a na pasekách (kotároch), nutnosť obrany proti náporům osudu a proti lidským nezbedníkom, nutnosť vzájemně si pošťávať zemědělské nářadí. ( Pro nedostatek peněz nigdo nemohl měť všecko), to všecko védlo ke sdružování a k vzájemně výhodné pomoci, což bylo nepominutelnú nutnosťú k ulehčení života.)
3. Každý správný Valach má neuvěřitelné množství známých a je známým velkému množství ludí.
4. Valach je ochoten svojim známým a potenciálním známým pomocť.
5. Mimo húf je Valach zpočátku bezradný. Jeho vytrvalosť, húževnatosť a schopnosť přizpůsobiť sa však hodně zmože.
6. Slivovica je nezanedbatelným faktorem pro posílení súnáležitosti. Gdyž Valach pozve na sklénečku slivovice, tož je třeba si to (teho) pokládať za velikú česť a je nutné si toho vážiť. Obvykle nezostane (neostane) enem u jednéj sklénečky. Přidá sa k tom (tem) aj neco dobrého k zakúsnutí. Pozvání je dycky myšlené s dobrým, upřímným, otevřeným, nezáludným srdcem, bez nároku na oplacení. Reciproční pozvání je pochopitelně vítáno a vděčně přijato jako výraz přátelství a zájmu. Nemosí sa nutně uskutečniť, event. uskutečniť okamžitě a ve stejné hojné míře. Aj po nekolika rokoch je možné navázať na pěkné společné posezení u páru skléneček gdysi.
Tvrdé odmítnutí pozvání na sklénečku slivovice je možné pokládať za hrubú nezdvořilosť, negdy téměř za neodpustitelnú urážku.
Valach ale dycky příjme vážné důvody omluvy, např.: Přílišnú časovú zaneprázdněnosť, plánovanú jízdu autem, zdravotní důvody (potíže).
7. Ač sa to mnohým luďom neznalým poměrů zdá možná byť neuvěřitelné, Valach zná míru ve vztahu ke slivovici. Gdyž negdo túto míru překročí, jeho húf sa od něho distancuje. Nájprv vnitřně, pak aj vnějšně (navenek).
8. Pevnú hranicú míry vztahu k alkoholu je okamžik, gdy Valach přestává kvůli alkoholu pracovať a začíná promrhávať svůj majetek. Je proto třeba rozlišovať vybočení občasné (to sa toleruje) a vybočování časté či trvalé (chronické).
9. Odejíť s vlajícíma praporama. Gdyž sa na jaře zmenšuje účasť při přednáškovém cyklu nebo při církevních shromážděních v týdni kvůli práci na poli, na zahradě nebo enem kvůli jaru, tož je vhodné včas ukončiť, eště s vlajícíma praporama.
10. Pro Valacha néni vlasti kromě Valašska. Gdyž sa Valach na čas třeba kvůli práci odstěhuje, rád sa vracá a vrátí. Gdyž už natrvalo zakotví jinde, rád sa občas vracá. Často nostalgicky vzpomíná na valašské Hory, aj gdyž do nich při svojem pobytu na Valašsku třeba ani moc nechodíval.
11 Gdyž sa valašský Evangelík dostane jinde, obvykle néni schopný sa navázať na tamní církevní společenství. Cítí sa, aspoň vnitřně, vázáný na původní prostředí. V praxi to většinú znamená rychlé odcírkevnění.
Evangelíci nemajú jasnú a promyšlenú koncepci, na rozdíl od katolíků.
Valašský Katolík zostane (ostane) katolíkom dycky, všude a pořáď. Aj gdyž třeba celé dlúhé roky do kostela vůbec nezavítá.

Hovorová Valaština
1. Kombinace (mišuňk) pozůstatků valašského dialektu a spisovné obecné češtiny podávané, interpretované a předkládané především televizú.
2. Gdyž Valach do svojéj hovorovéj Valaštiny vlepí nejaké to originál slovo z původního dialekta a hneď k tom (tem) přifaří (přilepí) neco velmi spisovného, tož to trčí jak sláma. Trhá to uši především turistovi z velkého nevalašského světa. Ale mnohdy to působí značně humorně nebo dokonca až komicky. Negdy sa na tem dokonca dá hodně vydělať negde na estrádě.
3. Lidová hovorová valašská mluva je velmi živá a tvorná. Ide o možnosť tvůrčího, individuálního, osobitého aktuálního dotvářaní v oblasti jak slovotvorby, tak aj ve frezeológii, v obratoch, přirovnáních a úslovích. Celkem neomezeně sa može uplatniť utvářajúcí osobní osobitá iniciatíva (iniciatýva).
4. Tato publikace, jak již bylo zmíněno, si neklade za cíl systematické a vyčerpávající vědecké zachycení stavu části Valašska v oblasti jazykovéj či myšlenkovéj. Naopak. Ide o zachycení živého používání jazyka právě v téj osobitéj individuálnosti, aj gdyž sa to vymyká vědeckému pojetí jazykozpytna. Zachycuje sa to, co sa říká (řeklo) dneskaj a co třeba už neuslyšíš zutra, zitra.

Hraňa
Hranica drév, drven na topení. Hraně sa stavjaly u dřevěnic, negdy aj ve dvuch nebo ve věcéj vrstvách. Postupně v zímě sa drva odebíraly na topení. Hraně slúžily aj jako izolácia proti zimě.

Hříchy
1. Valašské hříchy nejsú jiné (iné, inačí, jinačí) než hříchy jinde. Určité odlišnosti sú občas patrné v posuzování.
2. Nájvětší hřích, jako dycky a všude jinde: Neměť peníze.
3. Néni třeba si vždy moc umývať ruky nebo srdce. Milosrdný čas pracuje aj pro nájvětšího hříšníka. Všecko sa ohledí, na všecko si lidé zvyknú. Na neco sa aj zapomene nebo chtěno zapomene.
Pokáď patří hříšník k tým, co majú, tož je pak proces zvykání si a zapomínání urychlený.
4. Pojem odpúšťání znamená: omlúvání (nikoli: omlúvání sa), mlčání. Stručně: Já ti to odpúšťám, ale nigdy (ti) to nezapomenu.
5. Aj farář je člověk, tedy hříšník. Všecky jeho hříchy možú byť konec konců nejak odpuštěné, enem mimo dva:
    a) Gdyž farář sáhne nešetrně na dušičky. Svátek dušiček.
    b) Gdyž kategoricky odmítá hudbu při pohřboch (pohřeboch).
Obé sa týká farářů evangelických. Ti ale v posledních desetiletích mnohé už pochopili a na leccos už resignovali. Zařadili zmíněnú tématiku mezi věci, o kerých sa v evangelickéj Církvi už moc nemluví. O kerých evangelíci už nemluvíja.

Hymna
My sme Valaši, jedna rodina, Valašské Hory sú naša otčina.

Hymna pohřební
Zahučaly hory, zahučaly lesy, kam ste sa poděly moje mladé časy. Moje mladé časy, moje mladá léta, neužily si světa.
Poznámky:
1. Krásná strhujúcí melodia. Gdyž ju muziganti hrajú na hřbitově, tož to chytne u srdca. Slzy samovolně vytékajú z očí a stékajú po líci. Néni důvod sa za to styděť.
2. Ideologický a filosofický rozbor slov nebudeme prováďať.
3. Slova na Valašsku nejsú obvykle a dycky to nájdůležitější. Kontext a melodia hrajú větší rolu.

Insignie(atributy)
Valašských insignií je přehršel, tedy přemnoho, moc. Nekeré nezpochybnitelné: Valašský Klobúk, valaška, slivovica, klobáse.

Jazyk spisovný
1. Aj gdyž sa Valach naučí perfektně jazyk televizní, tož dycky občas vpraví do svojéj řeči slůvko: Tož.
2. Valaška, zakládajúcí si na svojéj spisovnéj češtině, jede vlakem. Před vystupováním požádá jedného pána: Prosím vás, mohl byste mi sundat můj koufer?
3. Francek sděluje Pepovi: Ta moja mňa posílá do města, abych pro ňu kúpil novú manicouru.

Jazykové zajímavosti
1. Délka samohlásek. Sú krátké a aj dlúhé ta jak jinde v oblasti širokéj a rozsáhléj škály projevů jazyka českého. Jenže negdy a negde sú určité rozdíly od běžnéj spisovnéj nebo hovorovéj češtiny. Jedná sa však poměrně o zanedbatelné odchylky, keré nemajú podstatný vliv na srozumitelnosť hovorovéj valaštiny pro turistu z velkého nevalašského světa.
2. Délka ě. Je určována specifickýma valašskýma jazykovýma pravidlama, keré sa nedržíja striktně paragrafovéj podoby. Valaština je živý jazykový projev, kerý sa furt a stále všelijak a dycky rozmanitě (rozmanito) utvářá a dotvářá. A hlavně různě, různo a porůznu kolísá. Především mezi luďma dúle. Záleží na místě, kontextu, situaci a konkrétním mluvícím individuu.
Příklady:
   a) Seděť. Seděěl. Seděěěl. Seděli. Občas, negdy též: seděéli.
   b) Lapěť. Lapěěl. Lapěli. Též: Lapěéli.
3. Délka súhlásek. Zvl., gdyž je jich moc pohromadě, tož sa ve valaštině pokládá za rozumné nekterú (nekerú) trochu prodlúžiť.
Příklady:
   a) Škrknúť. Škrrknúť. Škrknul. Škrknúl. Škrrknul. Škrrknúl. Škrrrknul. Škrrrknúl. Škrrk. Škrk.
   b) Škrkať. Škrrkať. Škrkal. Škrkál. Škrrkal. Škrrkál. Škrrrkal. Škrrrkál. Škrkanec. Škrrkanec. Škrrrkanec.
   c) Naglňaný. Nagllňaný.
4. Tvrdé l. Tato súhláska má ve valaštině různé stupně a akcenty podla teho, jak dlúho a intensivně sa valí na jazyku a do jakých hlúbek sa klesá.
Příklad:

Valchář. Vallchář. Valllchář.
5. Melodie řeči a celková výslovnosť a další fonetické zvláštnosti.
Aj turista nevynikajúcí nadměrným hudebním sluchem (inklinuje k hudebnímu nesluchu či hluchu) snadno a rychlo postřehne při zvukovéj podobě styku se zbytky původního valašského obyvatelstva, že néni zrovna např. v Praze. Vzhledem k temu (tem), že k týmto řádkám néni přiložené cédéčko se vzorovými a příkladnými (příkladovými) projevy valašské mluvy, nezbývá turistovi nic iného, než aby nekteré (nekeré) specifické zvláštnosti a zajímavosti valašskéj řeči odposlúchal iniciativno sám. Doporučujeme však turistovi, aby sa nesnažil příliš rychlo pitvořivě napodobovať. To Valaši nemajú rádi a mohli by si to třeba aj špatně vykládať, aj gdyž by k takovéjto aktivitě neřékli ani půl slova a aj gdyby ani mrknutím brvy nedali najevo, co si myslá (myslíja).
Se svojím názorem na tuto záležitosť sa budú aj s turistú sdíleť až po třetí nebo čtvrtéj sklénečce slivky.

Jídelníček
1. Dneskaj: Jak všude jinde.
2. Prvéj:
    a) Zemáky a zelé, živobytí celé.
    b) Pohanka. Vařená ve vodě. V mléce to je lepší. Pak možú následovať další vylepšovací úpravy. Na slano i na sladko, např. se sušenýma trnkama. Sú různé další přísady.
    c) Klobásky. Klobáse. Prvéj bývaly enem věcéj než velmi sporadicky. Tož skoro nebývaly.
    d) Smetana. Využila sa na stlúkání másla. To sa prodávalo pánom do města. Doma sa jídalo leda sádlo, pokáť bylo. A ovšem aj to podmáslé, co zbylo z teho stlúkání (stlúkáňú).
    e) Zhřívanica. Co sa shřílo ze zbytků.
    f ) Pagáčky. Původně velmi jednoduché placky. Např. ze zemáků. Vylepšení: Škvarkové pagáčky.
3. Dobrú chuť.

Jména
1. Křestní (rodná) mužská. Příklady: Fanyn, Francek, Jencek, Jozéfek, Lojzek, Tomeš.
2. Křestní ženská: Anča, Hanča, Haňa, Francka, Fanda, Rozára, Rozárka, Teréza.
3. Příjmení: Adámek, Baránek, Barcuch, Bechný, Bubela, Burdík, Camfrla, Cmérek, Čotek, Čuba, Daňa, Dančák, Dřevojánek, Fúkala, Gabryš, Gajdoš, Gajdůšek, Galda, Galeta, Galetka, Hanták, Hromada, Hříbek, Hučík, Chupík, Janča, Jančálek, Jančík, Jurášek, Kalabus, Kamas, Kaňák, Kovář, Křúpala, Kotrla, Labaj, Macek, Macík, Macháček, Machala, Machálek, Makyča, Malina, Maliňák, Matula, Matulík, Měchura, Mikoláš, Mikl, Mikuš, Mikušek, Mikšík, Novosád, Novosad, Ondruch, Ondrúšek, Paťava, Petráš, Randýsek, Samospája, Skovajsa, Srala, Staněk, Stančík, Šabršula, Škrla, Tomanec, Vaněk, Zajíc, Zajíček, Zbranek, Zeman, Zezulka, Zgabaj, Zubíček, Zubík, Žabčík.

Karlátky
1. Trnka domácí. Nájlepší valašská trnka nájvhodnější pro originál nájlepší valašskú slivovicu.
2. Zásahy proti domácím valašským trnkám, a tým aj proti nájlepší valašské slivovici:
   a) Reálný socialismus. Karlátky rostly na mezách. Zakládaly sa družstva (JZD) a meziska sa rozoraly. Karlátky sa vykučovaly.
   b) Šárka. Virové onemocnění trnkových stromů, keré k nám přišlo z Balkána, odkúd (odkáď) už mnohem prvéj přišly gdysi aj trnky (švestky). Proti virom sa těžko bojuje.

Kloktovica
Slivovica použitá na kloktání. Po upotřebení je možné spolknúť nebo vypluvnúť.

Komplex
V hlúbi valašskéj Duše sa obrážajú zkušenosti zvl z minulosti. Mnozí využívali u Valachů jejich chudoby (chudobu), nevzdělanosti (nevzdělanosť), prostoty (prostotu), dobrého srdca (dobré srdce), ochoty pomocť a pod.
Gdyž je negdo šizený, často oblafnutý, okrádaný, využívaný jako laciná pracovní sila, odíraný v hospodách a v obchodoch, tož také (takové) zkušenosti po generace sa na člověkovi nemožú nepodepsať.

Konverzace
1. Sú určité ustálené způsoby, jak zahájiť rozhovor a jak povzbudiť váznúcí konverzacu.
2. Gdyž příde host, řekne: Tož, vitajte. Nebo: Vitám vás. Hostitel pronese: Vitám vás u nás. Vitajte. Oba sa těšíja z teho, že sa možú vzájemně uvítať.
3. Gdyž idete s větší taškú, ne nutně plnú, nebo táhnete malý třeba prázdný vozík a negdo vás potká, može otevříť rozhovor, ne nutně vždy po pozdravu: tož, gde sa stěhujete? Tož, stěhujeme sa? Stěhujete sa gdesi?
Tým sa navodí situace k rozhovoru, neboť máte příležitosť vysvětlovať, že sa vůbec nestěhujete, což bylo mimochodem jasné už na začátku, ale že idete do obchodu na nákup. Příp. možete informovať, že sa vracáte z obchodu a že ste kúpili to a ono. Možete aj informovať, co v obchodě majú a nemajú a na keré zboží je jaká akce (akcia). Tým sa každému zavděčíte, že ano?
Poznámka: Zahájiť a vésť (rozvésť) hovor o počasí a nadáváním na poměry je možné pochopitelně též, tajako (tajak) všude jinde ve velkém světě českém, ale aj celoevropském, ba dokonca celosvětovém.
4. Další fráze: Jak sa daří? Jak sa vám daří? Jak sa vede? A co kráva, dójí? A co koza, žere, žere? A co děcka, rostú, poslúchajú?
Tématice kráva sa nemusíte vyhýbať ani v tem případě, že dobře víte, že dotyčný žádnú krávu nevlastní. Valach má smysl pro humor a dobře rozumí téjtok formulaci jako impulsu k povzbuzení rozhovoru. Určitá obezřetnosť je ovšem na místě u nekerých valašských mužů, aby sa jim snad náhodú nevybavily nekeré nepatřičné, resp. v téjtok chvíli nezamýšlené asociace.
5. Fráza: A co trnky, rostú, rostú, budú? Teoreticky je tátok fráza též možná, ale nedoporučujeme ju. Nezkušený cizinec by nemusél postřehnúť, že dotázaný by moh pokládať otázku za nevhodnú pobídku, že ho má počastovať slivovicú.

Kostel
1. Budova, v níž sa shromažďujú věřící k náboženským úkonom.
2. Katolíci sa spokojá s poměrně jednoduchým označením: Kostel, kostelíček.
3. Evangelíci k obojímu přidávajú: Chrám, chrám Páně.
4. Katolíci to majú jednoduchší než evangelíci: idú do kostela na mšu.
5. Evangelíci idú do kostela na bohoslužbu. Mnozí však stále užívajú postaršího označení množného (pomnožného) čísla: V nedělu idu na bohoslužby. Byl sem na bohoslužbách, nikoli na bohoslužbě.
6. Evangelíci užívajú slova kostel negdy aj pro bohoslužbu: Byl sem v kostele. Myslí sa nejen v budově, ale aj při bohoslužbách, bohoslužbě.
    a) V kostele, v budově: Byl sem v kostelu, v kosteli, v kostele, v kostelíčku.
    b) V kostele na bohoslužbách: V kostele.

Koumák
1. Valach si umí poradiť se všeckým.
2. Valašský kúmák dokáže vyřešiť aj velmi složité technické úkoly, aj při nedostatku nástrojů a enem s trochú odborných znalostí. Núza naučila Valacha řemeslné zručnosti a zdravé úvaze.
3. Na Valašsku býval nedostatek hotových peněz. Gdyž spočítáme celoživotní příjem rodiny a spočítáme hodnotu 1 - 3 postavených chalup (domů) v nekeréj rodině, tož zalapáme po dechu.
Většinu práce si ludé dělali sami, za pomoci rodiny a známých, což byla půjčka na oplátku. Ludé pilně pracovali do pozdní noci, o sobotách a nedělách. Kúsek pola byl též intenzívně využitý.
Mladá generace može spokojeně využívať odříkání starých. Mladí přišli sice mnohdy do hotového a připraveného, ale většinú pokračujú v pilnosti svojich předků, především rodičů. Vylepšujú to, co převzali.
splav.JPG (41108 bytes)
Král
Občas je negdo za valašského Krála označovaný. Královna je však nezpochybnitelně trvale jistá: Menuje sa slivovica. A to bez ohledu na to, že původním a vlastním valašským nápojom byla borovička.

Král Boleslav První Dobrotivý na furt
Herec a bavič Boleslav Polívka. Určitá samozvaná skupina umělecky laděná a jim blízkých ho prohlásila za valašského krála. Valašského lidu sa to však, jak temu v podobných případoch bývá, netýká.
Nebyly žádné demokratické královské volby, plebiscit nebo referendum. Určití ludé sa enem bavjá.

Krásné Valašsko
1. Že je Valašsko krásné, o tem snáď (přecaj) nigdo už nepochybuje. Každé valašské údolí a údolíčko, zákútí a zákútíčko, má svůj neopakovatelný a neodolatelný půvab. Je třeba sa enem trochu uměť vcítiť do přírodních krás. To samozřejmě može dokázať aj citlivá nevalašská duša.
2. Krásně je dycky všude, gdyž má člověk peníze.
3. Valaši sa rádi vracajú do svojej domoviny. Na stará kolena nebo sa enem tak občas podívať.
4. Neide enem o překrásné hory. Ide především o ludi. Ludské vztahy sú na Valašsku stále o poznání lepší než jinde, aj gdyž néni důvod si mnohé romanticky přikrašlovať. Ludé, ne enem z příméj rodiny, si věc dovedú udělať čas na setkání a povykládání si. Trochu věcej času na člověka potěší a povzbudí. Rozhovor je o trochu hlubší, aj gdyž má zdánlivě povrchní formu dlúho o počasí a o věcách kolem a okolo. Ta zmíněná troška znamená negdy velmi mnoho. Ide o sůl, koření a aroma života.
5. Pokáď člověk nemá peníze na vracaní sa na svoje rodné Valašsko nebo už ve svojí otčině nemá rodinu (příbuzné), spolužáky nebo známé, tož pak je vracaní sa negdy hodně smutné. Pochopitelně, vždyť nemože prožívať plnosť krásy Valašska tajak druzí (jiní).
6. Penězama sa však dá mnohé přikořeniť aj na Valašsku, stejnak jak všude jinde. Pak sú ty dobré vztahy eště lepší. Proto sa jistě nigdo nebude diviť, že bohatí z Mimo-valašska na Valašsko rádi jezdíja, kupujú si chalupy a stavíja domy a chaty. Ovšem nekeří aj rádi podnikajú. Pochopitelně nájlepší je na krásném Valašsku bývať a podnikať radši inde, gde to věc nese a gde sa věcej vypodniká. Stráviť na Valašsku dovolenú, pobývať v létě o víkendoch, to stójí jistě za to.
7. Valašsku lze (je nutné) prominúť jeden vážný nedostatek: Nemá moře. Dokonca ani pořádný rybník, jezero či iné možnosti pořádného kúpání. Tých pár kúpališť, málo vodnatá Bečva, dvě nebo tři plivátkové přehrádky, to je jaksi málo pro vodymilovníky.
8. Upřesnění a doplnění poznámek o penězách:
    a) Gdyž negdo nic nemá, tož za nic nestójí. Pozitivně řečeno: Gdo má hovno, stójí za hovno. Je třeba měť na bývání, na robu, na pivo.
    b) Balík peňazí každého Valacha dycky neoslní, ale nepohrdne s ním. Věc sa skáče kolem teho, gdo taký (takový) peněžní balík vlastní.

Kúpelka
Kúpelňa. Po druhéj světovéj válce znamenalo mnoho, gdyž měl člověk ve svojí chalupě kúpelku. Byl to výraz více než mírného nadstandardu, gdyž sa člověk jednúc za čas nekúpal ve vanštroku v kuchyni, ale ve zvláštní cimře.
Ale aj na začátku 3. tisíciletí by sa na pasekách dala nájiť chalupa, gde néni kúpelka. A ludé sa tam dožívajú aj dosti přes osmdesátku. Jejich děcka důle v dědinách ale už víja, co je to kúpelňa a co to znamená pravidelně sa kúpať.
Nekerý Čecháček z paneláka ve velkoměstě by moh enem mrkať na drát, gdyby viděl nekeré kúpelně v dědinskéj chalupě na Valašsku.