Úvodní poznámky

1. Žijeme v době, kdy se všechno chce snadno a rychle. Rychlorecepty na kde co se to všude jen hemží. Reklama nám také kde co slibuje a doporučuje.

2. Při čtení této knihy pozorný čtenář brzy zjistí, že název této knihy je více než reklamní. Řečeno s valašskou otevřeností: Cigání, lže.

3. Slovem snadno a rychle se zde rozumí možnost rychlého poučení. Možnost je ovšem vždy jen možností. Záleží totiž nejen na nabízejícím, ale i na příjemci.

4. Kniha nemá v žádném případě za cíl gruntovní a ucelené zpracování tématiky. Nechce být učeným a precizním rozborem situace. Běžný a uspěchaný člověk nejen dnešních časů potřebuje někdy narychlo někam sáhnout a (pokusit se) najít, co právě teď potřebuje vědět. Event., co chce vědět nebo co si myslí, že by měl či chtěl znát.
Bohatou rozmanitost žitého, pulzujícího života nelze okleštit bazírováním na nadměrné zákonické přesnosti, která mimo jiné činí lidský život nudným. Život není jen vlak, který uhání zběsilou rychlostí, z něhož lze sice vidět spoustu zajímavých věcí a lidí, ale bez možnosti se zastavit a v klidu si pohovořit s druhým člověkem (třeba právě o tom rychle ubíhajícím životě), s konkretním člověkem, který se pohybuje venku a dívá se na ujíždějící vlak třeba u závor nebo někde jinde. Nezapomeňme na to, že i ve vlaku je příležitost k pohovoření si s lidmi.

5. Hrstečka informací o Valašsku připraví přijíždějícího turistu - cizince, Nevalacha na to, aby nebyl někdy příliš moc překvapen.

6. Hrstečka valašských úsloví a slovíček není učebnicí jazyka valašského. Tím se už na Valašsku nejen nemluví, ale ani nedomluví. Kdo chce excelovat v jazyce valašském, nechť se naučí 20 - 30 valašských slovíček a obratů. Lepší něco, než nic. Určitě to zaujme i domorodce, kteří mluví živým jazykem televize a každodenní praxe a ne jazykem učebnicovým. Nemluví ani učebnicovým dialektem. Když budete vhodně užívat několika frází ve valaštině, určitě to vzbudí pozornost a sympatie u domorodců. Ocení váš zájem o valašskou otčinu.

7. S vyprávěním valašských vtipů buď, milý cizinče, velmi a moc a velmi moc a moc velmi opatrný. Valaši rádi vyprávějí a poslouchají valašské vtipy, ale vyprávějí je sami. Od cizince, a to je jev obecnější, se leccos hůř příjímá a snáší.

8. Kapitola "Tabu" byla podrobena samotným autorem několikeré autocenzuře, tj. byla vykuchána a zredukována, takže z ní moc nezbylo. Ale i to málo, co zbylo, by v nepovolaných rukou, resp. ústech, mohlo být nebezpečnou bombou.
Když budeš mít, milovaný a vřele milovaný čtenáři, Valašsko a Valachy upřímně rád, možná skane nejedna slza na tvé líci. Možná si uvědomíš nesnadný dřívější úděl života v tomto dnes značně bohatém a rozvinutém kraji. A možná si i uvědomíš, že některé nepříjemné skutečnosti nejsou uzavřeny hranicemi valašského regionu.

9. Šťastnou cestu na Valašsko, šťastný pobyt na Valašsku, šťastný návrat.

10. Dnešní člověk chce všechno snadno a rychle, pokud možno bez námahy a až pod nos. Na jedné straně lacino koupit a současně či vzápětí draho prodat. Laskavý čtenář jistě snadno a rychle posoudí, zda tato kniha byla drahá či laciná.
Nelaskavému čtenáři lze doporučit: Dál nečti.

11. Snadno a rychle? Nesnadno a pomalu? Jak vlastně? Proč vlastně? Tak s chutí do toho a čtvrt je hotovo. Jinde sice půl. Ale stát se Valachem je náročnější než pouhé rozhodnutí.

12. Opakování: Kniha není v žádném případě a v žádném směru nějaká odborná publikace např. v oblasti jazykovědné, historické, sociologické apod. Jde o prostou příručku pro první orientaci, pokud cizinec pronikne do okruhu zbytků původních valašských obyvatel či původní valašské kultury. K orientaci (pro orientaci) v nákupních střediscích, hotelích apod. je tato příručka zbytečnou investicí. Příručka je určena pro cizince - turistu, který chce občas posedět v místní valašské hospůdce (většinou dědinské) a povykládat s domorodci. Po prostudování této knížečky bude cizinec uzpůsoben tak, aby nevypadal jako někdo z nějakého zapadákova v nějakém zapadlém velkém světě.
Ovšem, je třeba nasadit páky fantazie a nostalgicky se trochu přinutit vrátit se značně do minulosti i v útulné valašské hospůdce. I tam totiž proniká globalizace velkého světa za hranicemi valašského regionu.

13. Laskavý čtenář se jistě nebude na autora moc zlobit, když postřehne stranicky přejný přístup. Rovněž ani Valach, rodilý či naplavený, se neurazí, když mu zavoní ingredience koření přejného humoru. Smysl pro humor Valaši mají, běžný i značně svérázný.

14. Že si kniha neklade za cíl býti psána vypulerovaným spisovným jazykem českým, to čtenář již pochopil. Pro uskutečnění záměru této knihy je tato použitá forma přiměřená, aspoň podle názoru autora. Špetka kousavého a štiplavého humoru prý také v suchopáru moderního a postmoderního života neškodí, aspoň někdy. Staří Římané říkali: Cum grano salis. Tak tedy se špetkou osoleného vtipu.
Valaši to někdy dovedou opravdu pěkně osolit, přisolit a dokonce i nasolit. Aj přikořeniť. Sit venia verbo. Budiž prominuto hubě. Parce, pater, virgis. Šetři si, čtenáři, prut na větší švajneraj v životě.

15. Aqua pura destilata, čistá destilovaná voda. Aby nebylo mýlky, je velmi vhodná pro některé chemické pokusy. Není ale nejvhodnější k pití. Na minerální prameny je Valašsko chudé. Ale často zmiňovaná slivka se dá pít. I jejímu zapřísáhlému odpůrci začne lahodně chutnat hned po první skleničce. Člověk nepřestane mít slinu až do individuální hranice výdrže. Při popíjení slivky si vždy a stále opakuj: Destilát není destilka.

16. Zkratky: V. -Valašsko, Valach. Všechny možné i nemožné tvary a patvary od těchto slov. Pod. val.- valašský. Další zkratky inteligentní čtenář snadno pochopí. I rychle. např.: Čl. - člověk.

17. Výslovnost. Krátká a dlouhá výslovnost, záměna různých hlásek apod., to ponechme specialistům na jazykové a jiné rebusy. Pro naše účely postačí toto vysvětlení:
    a) Valašský dialekt je řeč složitá a náročná, takže již může aspirovat na spisovný valašský jazyk. Jazykovědci v souučinnosti s právníky si jistě dobře poradí.
    b) Znalost valaštiny u běžného valašského lidu je pokažena vlivem zvl. televize, novin a rozhlasu. Prostý člověk vyslovuje, jak ví, jak umí, jak si myslí, jak chce, jak ho napadne, jak se mu to právě hodí, jak se mu to zdaří, jak mu zobák narost, jak se naučil doma, podle toho, koho má před sebou.
    c) Nevalachovi je vhodné připomenout jednu samozřejmost, která je notoricky známá každému Valachovi: Ve valašštině jsou dlouhé nejen samohlásky, ale i některé souhlásky. Příklad: Škrrknúť. Vrrčať. Délky souhlásek si většinou nebudeme všímat. Stejně souhlásková délka velmi kolísá. Stejné slovo užité v jedné větě dvakrát může být jednou vysloveno s dlouhou souhláskou, po druhé enem kratce.
Aby to Nevalach neměl pořád tak jednoduché, resp., aby to měl trochu složitější, což ve své přirozené inteligenci samozřejmě že zvládne snadno a rychlo, upozorníme ještě na jednu zvláštnosť: Ve valašštině je dlouhé např. i ě, tedy e s háčkem. Příklady: Měél. Meněéj. Ale to ponechme odborníkům na slovo vzatým. Pro čtenáře na slovo nevzaté by to bylo zbytečně zavádějící.

18. Kniha zachycuje jen nepatrný výsek z velkého Valašska. Jde o oblast, kterou autor důvěrně zná a kde po desetiletí žil. Protože je rovněž valašská Náplava, chybí mu k plnému valašství první rok a třičtvrtě jeho mladého věku.
Zachycená oblast: Pětidědiní: Hošťálková, Ratiboř, Kateřinice, Jablůnka, Pržno. Pochopitelně:
    a) Není jednak zachyceno, jednak zapsáno všecko. Určitý výběr je nutný.
    b) I v přilehlém valašském okolí se leccos vyskytuje obdobně.
    c) Centrem uvedeného pětidědiní (pětivesničí) je nejen pro autora Ratiboř a Jablůnka. Je myšleno centrum geografické. Je pochopitelné, že ohledně významového centra budou (právem) všecky dědiny prosazovat svůj svéráz a neopakovatelný a nezapomenutelný svébytný charakter. Každá z uvedených dědin je totiž osobitě osobitá.
    d) Zachycený čas: Autor začal pomalu a nerychle po velké listopadové revoluci 1989, kdy se zřetelněji začalo jevit, že v rámci zrychlené globalizace zřetelně a zrychleně začíná zanikat leccos typicky a ryze valašského.
    e) Vytyčená oblast zmíněného pětidědiní je již značně ovlivněna obecnou češtinou pronikající z rozhlasu, televize, novin a knih. Na Valašsku lze samozřejmě najít na valaštinu bohatší a zajímavější oblasti, např. Horňáky, Horňácko. Laskavý čtenář si ovšem jistě zajede i tam. Jednak pro srovnání, jednak ze zájmu, jednak ze studijních důvodů, aby si uvědomil postup obecné češtiny v dialektové oblasti a ústup dialektu v dialektové vlasti, a to se všemi jazykovými i nejazykovými zákonitostmi, důsledky a následky v této souvislosti.

19. Laskavý čtenář zanedlouho postřehne řadu zvláštností nejen u Valachů, ale i u autora. Autor si totiž nedělá zábrany, aby tu a tam neplácl nějakou tu hovadskou hovadinu. Proto prosí laskavého čtenáře nejen o zvýšenou laskavost, ale i o kritičnost a ochotu číst pozorně a racionálně analyzovat. Jestliže autor při svém počínání ani nemrkne a nadměrně nepohne ani brvou, prosí velmi laskavého čtenáře, aby nanejvýš pouze zatínal pěsti, zatnul zuby a nenadával příliš hlasitě a na veřejnosti a aby se učil stojckému klidu. Co je signifikantní, v tomto případě příznačné, u autora, může být poučné i pro čtenáře. Trochu humoru, ironie a sarkasmu s patřičnými a náležitými ingrediencemi v náporech moderního života nemusí škodit.
Autor ve svých 63 letech ještě nedostal infarkt, ale půjde dál životem s holú řiťú. Ten humor se ukrývá v hlavě a v srdci. Dočasně, samozřejmě.

20. Vytypovaná oblast, v níž se budeme nejvíce pohybovat: Hošťálková, Ratiboř, Kateřinice, Jablůnka, Pržno. Toto vytčené pětivesničí (pětidědiní) není zrovna centrem a srdcem Valašska, ale přesto může zachytit přijatelný vzorek větší oblasti.
Vzorek neznamená nutně a vždy vzorec. Uvedená oblast má i svá specifika a omezení. Rozsáhlá síť a propletenec vzájemných příbuzenských vazeb a vztahů stojí jistě za více než jen malou zmínku. Zmíněné pětivesničí má přijatelné a zvládnutelné komunikační možnosti i pro dřívější poměry, kdy auto nebylo pro mnohé samozřejmostí a autobusové spojení nebylo tak hojné. Práce v jablůnecké zbrojovce a v hošťalovském někdejším Sandriku spojovala místní lidi. Podniky na Vsetíně, kam pochopitelně mnoho lidí dojíždělo a dojíždí za prací, znamenají daleko větší záplavu lidí. Ale ovšem, i otevřené okno do další valašské Místnosti.

21. Laskavý čtenář už z dosavadních náznaků postřehl a pochopil, že autor je diletant v oblasti spisovatelské, jazykovědné a turistické. Výraz Diletant však na Valašsku není nadávkou, jako občas např. výraz Inteligent. Občas se zaslechne s peiorativním akcentem: Ty inteligente. Nezaslechne se však (aspoň ne tak často, tedy občas přece jen ano): Ty diletante. Autor však předpokládá, že na Valašsko jako turisté nebudou jezdit pouze samí jazykozpytci a spisovatelé, kteří by bazírovali na vypulerovaném nebo vypulírovaném dialektu. Zato autor-diletant si občas potrpí na nějakou tu občasnou nedůslednost v popisu. Jde ale o živý, každodenní jazyk, že ano? A co platilo včera, může být dnes posunuto ve významu i v hodnocení. Včerejší přesné se může na základě lepšího (ovšem někdy i horšího) současného poznání nebo pouhého různě stupňovaného osobního názoru ukázat jako něco prapodivného a zbytečného. Žel i naopak.
Mnohé hovadiny z minulosti jsou nazírány dnes jako div ne vrchol moudrosti vhodné takřka k ezoterní meditaci.
Kontrolní otázka pro čtenáře: Kolikrát jsme se v této poznámce dostali do občasnosti?

22. Některé nešikovně neobroušené formulace mají laskavého čtenáře přimět k zastavení, rozhorlení, zamyšlení a konečně i ke hledání a vylepšení toho, co se mu nelíbí nebo s čím není spokojen. Pokud si nespokojenec uleví nějakou tou nadávkou, samořejmě v milé valašštině, bude to autor pro sebe pokládat za pedagogický úspěch.

23. Výběr látky:
    a) Prostor: Pětidědiní: Hošťálková, Ratiboř, Kateřinice, Jablůnka, Pržno. Už sis to, velmi nadějný čtenáři, zapamatoval?
    b) Zorný úhel: Pouze to, co bylo zaslechnuto na vlastní uši.
    c) Nebylo použito nic z literární tvorby v jazyce valašském.
    d) Pro autora bylo osobně zajímavé právě to, co se ještě aspoň zčásti udrželo a zachovalo z minulosti aspoň v části obyvatelstva vytypovaného regionu.

24. Získání materiálu pro tuto publikaci:
    a) Nejde o záměrné, cílevědomé, cílené a účelové shromažďování podkladů.
    b) Vše bylo získáno jen v rozhovorech s lidmi a pasivním odposlechem na ulici, v autobuse, autobusu, autobusy. Aj ve (po) vlakoch.

25. Jsou zachyceny pouze výrazy, které autor uslyšel od lidí na vlastní uši.
    a) Něco ze slyšeného je nezachyceno (není zachyceno), poněvadž to autor zapomněl cestou domů, kde si teprve vše zapsal. V tomto případě nezapsal.
    b) Existuje samozřejmě ještě mnohem více různých výrazů vhodných k uvedení, jak potvrdili autorovi lidé čtoucí předběžně a průběžně autorovy poznámky. Autor to však na vlastní uši neslyšel, a tak to čtenáři nemohou číst. Budiž prominuto autorovi, že využívá svého práva psát pod určitým zorným úhlem a v určité akcentaci a že trvá na určitých výběrových hlediscích a pravidlech.
    c) Mnoho dalších valašských Výrazů je ve značně relativně bohaté valašské Literatuře. Tedy na papíře. Je to v knihách a ještě více v časopisech.

26. Některá obecně česká slova mají ve valašštině někdy specielní užití. Častěji dochází k posunu významu. Většinou však jen v mírné podobě.
Mnohé zde uvedené výrazy jsou nepochybně v rozporu se spisovnou valaštinou. Hovorová, lidová, lidová hovorová řeč má prostě svá pravidla, která nejsou nikde psána. Aspoň ne jako předpis, kterého by se měl každý valašský jednotlivec povinně držet.
Významnou roli hraje i subjektivita uživatele. Ten má pochopitelně nezpochybnitelné a nezadatelné právo mluvit tak, jak se mu zachce a vposledu jak mu zobák narost.
Proto může některé valašské individuum občas či někdy sklouznout či vklouznout i do svých vlastních osobitých nectných jazykových tvarů a patvarů. V této práci se tvrdošíjně držíme toho, co lidé řekli a nikoli toho, co (by) měli říkat a jak.
Odchylky od literárního, spisovného a psaného valašského jazyka (ale ovšem i od obecně mluveného) jsou tedy většinou záležitostí individuálního výrazu jazykového bohatství lidové řeči a především svérázných jedinců. Zdaleka ne každý prostý jedinec dole se ohlíží na umná pravidla jazykozpytců.
Proto je valaština značně bohatá na hapax legomena. Jedná se o neopakovatelné, jediné, i když pochopitelně většinou ne vždy o jedinečné, osobité originální výrazy a jazykové vazby.

27. Některá běžná česká slova se na Valašsku užívají jaksi častěji nebo specielněji. Jde o určitou krajovou akcentaci pochopení významu.

28. Příručka Valachem snadno a rychle je určena pro středně inteligentního čtenáře. Nelze ho přehltit ani množstvím látky a informací, ani přílišnými nebo přespřílišnými podrobnostmi, ani nadměrným putováním do hloubky nebo přílišným vznášením se v subtilních výšinách. Budeme se tedy snažit pobývat pevně oběma nohama na zemi v nevirtuální valašské realitě.

29. Prosba na přicházejícího cizince: Milý cizinče. Promiň, že se v následujících řádcích nesetkáš vždycky jen se samými duchaplnostmi, jak bys tomu byl třeba rád. Chceme totiž zachytit šíři a šťavnatou plnost života na Valašsku.
Např. v nevelké hospůdce na zapadlé valašské dědině se vždycky (ba dokonce většinou) nevedou příliš duchaplné řeči a nepronášejí se příliš hlubokomyslné myšlenky a nefedrují se nadmíru vysokomyslné pravdy.

30. Slova celkem srozumitelná. Jsou uvedena jen náznakem, jako příklady typů. Různé stupně srozumitelnosti nedělají běžně inteligentnímu člověku přicházejícímu z nevalašské ciziny žádné větší obtíže, potíže nebo problémy.

31. Už v tomto úvodu se bez specifického a sáhodlouhého definování nerozlišuje mezi některými pojmy.
Např.: Valašský jazyk. Spisovná valaština. Valaština. Valašský dialekt. Spisovný dialekt. a další výrazy, které byly třeba jen naznačeny, i když ne zrovna či nutně vysloveny, resp. v tomto případě napsány.
Není vyloučeno, že některému čtenáři filosoficky orientovanému či intensivně jazykově laděnému to může vadit. Nelze popřít, že právem. Jenže mu nezbývá nic jiného, než aby vzal na vědomí reálnou realitu a nepokukoval po nějaké realitě virtuální. Takže mu to vlastně vadit nemůže nebo aspoň nesmí. A vůbec je vhodné si v postmoderním světě s neustále a nezadržitelně postupující globalisací zvyknout na to, že by člověk neměl tolik myslet a přemýšlet. Měl by se stále více spokojovat s tím, co se mu předkládá k věření a k přijímání. Měl by se naučit vybírat si, pokud ještě ovšem neztratil něco ze své schopnosti přemýšlivě vybírat, to, co by mu umožňovalo prožívat vlastní osobitý a neopakovatelný život ve sférách kultivovaného konzumu. Podle naditosti vlastní peněženky (moderně: nevytunelovaného účtu) a obsahové náplně v mozkových buňkách se pak může projevit velikost a akcentace toho konzumu a té kultivovanosti.
Vidíš, milý čtenáři, kam jsme se to až dostali od jazykového odrazového můstku.

32. Sběratelská metoda získávání materiálu. Takhle se dnes pochopitelně knihy nepíší. To by si autor nevydělal ani na slanou vodu. Dnes vlastně už ani na vodu neslanou. Možná, že ani na vodu chlorovanou. Na tú si Valaši moseli většinú už zvyknúť.
    a) Když se pracně a hlavně dlouho sbírá materiál, je výsledek relativně hubený, i když kladně zajímavý. Avšak v okamžiku vydání knihy, když se totiž dostane na světlo lidské, je vše už vlastně pasé. Zůstává to vzadu jen jako historický dokument.
    b) Dřív se při obstarávání slané vody muselo připlácet jen na tu sůl. Voda byla prakticky zadarmo, tedy cenně (cenově) bezcená. Dnes se i obyčejná (dobrá) voda draze kupuje. Platí se i za spotřební chlorovanou vodu, tedy znečištěnou chlorem, aby byla voda očištěna od jiných záludností.
    c) Dnešní pracovní metoda, která je i autorovi známa, ale kterou autor neoblibuje: Lze použít internetu a vybrat informace odtud. Lze použít jiné knihy nebo časopisy a inteligentně a elegantně z nich vykuchat, vybrat a kompilačně využít podněty, impulsy a myšlenky. Tohle jde snadno a rychle. Není vyloučeno, že nad prapodivným a zastaralým autorovým přístupem nejeden čtenář zakroutí hlavou.
Autorovi je známo valašské historické zkušenostní rozpoznání: Každý člověk je praštěný jedným pytlom. Nekdo aj dvuma. Budiž ponecháno na posouzení čtenáře, co si v této souvislosti myslí o autorovi a jak vysokou matematiku v jeho případě použije.

33. Pokud by náhodou až sem dočetl nějaký můj farářský kolega, tak pak smekám svůj virtuální klobouk. Pokorně přiznávám, že jsem s něčím takovým nepočítal ani v nejbujnějším rozběhu své fantasie.
Milý kolego, vezmi tedy další řádky jako příručku misijní v tom smyslu, jak to chápali tvoji kolegové na misijních polích např. před staletími. Ti také pro své následovníky (následníky) popisovali krajinu, poměry a lidiv daném působišti. Dokonce přidali i jazykovou stránku tamního života.

34. Opakování a doplnění informace: To, co je dále napsáno a psáno, je většinou již dávnou nebo nedávnou minulostí.

35. A tož do teho. Už su připravený na všecko. Ale eště nejsu zmanipulovaný.

36. Poznámky ex post umístěné vstřícně hodně dopředu.
    a) Omluva za event. některé chyby, které čtenář postřehne, byla a je umístěna jinde. Jedná se o chyby v širokém slova smyslu, od pravopisu až po nejrozmanitější věcnost, resp. nevěcnost. Reálně je počítáno i s chybami proti čtenářovu gustu.
    b) Vtipný čtenář ovšem již pochopil, že některé chyby či rádo by chyby jsou implantovány do textu záměrně nebo polozáměrně. Jednak k mírnému rozčulení čtenářa, pro udržání jeho pozornosti, jednak jako zkúška již dosažených znalostí. Rovněž i kombinace valašštiny s češtinú v jednéj a téj větě je (može byť) příkladem teho, jak sa moderní hovorová čeština na Valašsku všelijak mísí a míše (aj míšá) s původní mluvou používanú v regionu (regioně).
    d) Pokud pozorný čtenář právě dospěl k závěru, že je z toho jelen a že přestává chápat nebo že dokonce už nic či skoro nic nechápe, pak autor virtuálně smeká svůj virtuální valašský klobouk s uznáním na adresu čtenáře.
Čtenář totiž právě pochopitelně i nepochopitelně pochopil nepochopitelné.